Kostým pro kenbu: kimono, hakama, meč a vějíř

Kimono a hakama

Účinkující kenbu nosí kimono s hakama přes něj a divadlo popisuje kimono jako zdobené erbem. Hakama je oděv pro dolní část těla, uvázaný v pase a sahající přibližně ke kotníkům, obvykle nošený přes kimono. Existuje v dělené podobě, jako široké kalhoty, a v nedělené podobě podobné sukni. Hakama se objevily kolem 6. století a dnes se nosí při kendu a iaidu i při slavnostních příležitostech.

Jak se hakama uvazuje

Čtyři popruhy zvané himo ji drží na místě: dva delší vpředu a dva kratší vzadu. Mnohé mají tuhý zadní panel a malý lžícovitý dílec se zastrkuje za obi. Hakama pro bojová umění má často sedm hlubokých záhybů uspořádaných asymetricky v souladu s japonským vkusem. Kroková technika kenbu využívá nízký klouzavý krok zvaný suriaši a rázný dupot nohou zdůrazňuje momenty síly.

Drobné doplňky

Kenbu se tančí v tabi, ponožkách s děleným palcem, a mezi volitelné doplňky patří čelenka hačimaki zadržující vlasy a šňůry tasuki ke svázání rukávů. Když se nosí, tradičně se přes hakamu uvazuje bílý látkový pás. Vzniklo to u samurajů připravujících se na bitvu, kdy zpevňovalo úvazy hakamy, aby oděv nespadl, pokud by byly úvazy přeťaty.

• Tabi: ponožky s děleným palcem
• Hačimaki: čelenka
• Tasuki: šňůry ke svázání rukávů
• Bílý pás: nošený přes úvazy hakamy

Meč

Mečem v kenbu je katana, která se během představení tasí z pochvy a opět do ní vrací. Mnohá pravidla pro tasení, sekání a zasouvání pocházejí z iaida, bojového umění, které procvičuje tasení, sekání a zasouvání v sólových cvičeních. Důraz kenbu je jiný: jeho postoje mají před publikem působit efektně, takže se mohou lišit od bojové verze, i když název sestavy souhlasí. Po představení dostanete příležitost držet meč sami a zatočit s ním na pokyn instruktora. Katana sama je zakřivený meč s jedním ostřím, se záštitou a dlouhou rukojetí pro dvě ruce, a objevila se později než tači, v období Muromači.

Meč jako divadelní rekvizita

Kenbu využívá trik představivosti zvaný mitate, kdy jeden předmět zastupuje jiný. Meč se může stát holí, lukem nebo dokonce pistolí. Některá vystoupení používají i starší typy mečů, jako je tachi, a divadlo uvádí, že choreografie často tyto prvky zvýrazňují. Stejná katana tak může v jednom vystoupení sehrát několik rolí, a proto tanec působí jako vyprávění příběhu, a ne jako dril.

Hakama i mimo scénu

Hakama nejsou jen oděvem umělců. Muži je nosí při slavnostních příležitostech, jako jsou čajové obřady, svatby a pohřby, a šintoističtí kněží je nosí každý den. Ženy je většinou nosí při promocích. V období Meidži a Taišó jeden reformátor prosazoval hakama pro dívčí školy a staly se standardním středoškolským oděvem. Velmi dlouhé verze zvané naga-bakama se objevují v Nó, kabuki a šintoistických rituálech. Hakama tedy nese jak ceremonii, tak bojové asociace, a to je část důvodu, proč kenbu působí důstojně.

Vějíř

Vějíř je druhou rekvizitou a v mnoha ohledech tou flexibilnější. Divadlo uvádí, že jej performeři používají k napodobení padajících okvětních lístků. V mitate může vějíř představovat rostliny, déšť, vítr, hory, vlny, dveře, přilbu nebo brnění. V lekci se můžete, pokud zbude čas, naučit používat vějíř také.

Jiný klobouk pro vějířový tanec

Ve šibu, vějířovém tanci, jsou účinkující rovněž oblečeni v hakamě a kimonu, někteří však nosí místo toho delší kimono. Při několika vystoupeních se používají špičaté slaměné klobouky, které skrývají tváře tanečníků. Po válce, kdy byly meče na zhruba sedm let zakázány, školy nahradily meče vějíři a vějířová verze zůstala i poté, co byly meče opět povoleny. Tato historie je jedním z důvodů, proč jsou dnes vějíře v kenšibu tak běžné.